Lucinčina bačkorka

O zimě jistě nemusím nikomu z vás vykládat, zažili jsme ji všichni. jedno mi ale přece jen přinesla nečekaného, zvláštního: Bačkůrku.

Když už bylo možné vylézt z domu mimo úzce vymetené chodníčky a nebrodit se hlouběji, než do půl lýtek sněhem, obhlížela jsem zahradu a hleďme: Na návěji pod starou třešní něco červeně svítilo. Bez jakýchkoliv dalších stop, bez ťápot psisek, bobků i otisklých ptačích pařátků trůnila na samém vrcholku jiskřící hromady bačkůrka.

Nedůvěřivě jsem se rozhlédla, hledala jakoukoliv nápovědu po okolí. Mohla se spadnout snad jedině z výšky. Co by ji sem však doneslo? Ani vrány se tou dobou nesnažily zbytečně poletovat a vůbec všechno živé bývalo moudře zalezlé. Vyhodil ji snad někdo po nálezu v temném koutě kůlny? Těžko, takováhle mezi obutím někdejší drobotiny v domě nikdy nebyla. Leželo mi to v hlavě, až jsem se svěřila Františce Vrbenské a ta hned věděla: Bačkorku ztratila Lucinka!

No a? Řeknete si a pokrčíte rameny. Já ale zajásala, hned mi bylo všecko jasné. Lucinka z písničky našeho dětství byla přesně takhle malinká. Nebo veliká? Hm, koukáte, že jako nevíte, o čem povídám. Tož vězte, že "ztratila Lucinka bačkorku, když na dvorku si hrála." Ano, místo nálezu také přibližně odpovídá. Dále bychom se v písničce dozvěděli, kterak bylo bačkorce smutno a líto, že holčička někde hopká a bez ní. Situaci zhodnotila včelka, asi takhle velká, a bačkorce své služby nabídla. Výstražně bzučela a lítala tak, že si milá Lucinka velice rychle vzpomněla, že by její neposedné chodidlo mohlo dostat žihadlo a taková bačkorka je velmi, ale velmi užitečná věc. Honem přiběhla, obula se - a myslela, jak na včelku vyzrála.

Inu, tentokrát má bačkorka smůlu smůlovatou, protože na včelky si ještě musí chvíli počkat. Vypadala však tuze smutně a opuštěně a chvílemi se přes červený kord táhly černé stíny deprese. Kdo mne zná, ví, že se mi cosi takového příčí dopouštět. Pozvala jsem ji tedy sem. Spokojeně souhlasila, že převezme patronát nad povídáním o zapomenutých a dávných věcech nebo knížkách, které potkávám a mám ráda.

Teď již tedy tušíte cosi o tom, že i bačkorky na dvorku nebo pod starou třešní mohou být užitečné. Přesto, pokud někde uvidíte hopkající polobosou Lucinku, upozorněte ji, prosím. Možná v tom je krapítek nevinně, protože na ztrátě bačkorky se podílelo cosi zubatého či pařátovitého, co zanechalo na gumové podrážce několikero stop. Tahle chudinka červená, nepříliš ošlapaná, možná putovala cestou necestou. Užila si svoje, ale i kdyby na svou Lucinku čekala bůhvíjak dlouho, srdíčko ji bolet nebude. Věří mi, že není a nebude zbytečná.

A.Š.

P.S. Co vám říká heslo Punťa? Brzy se dozvíte, jak oslovilo mne.