koště Anny Šochové
Úvodní stránka :: O mně :: Povídky :: Články :: Rady :: Román :: Kniha návštěv :: Kontakt Nejnovější články ...
Která věc je v domácnosti nejdůležitější?
 
107
 
108
 
127
 
622

Vítejte u nás na Koštěti



Byl to v pátek opravdu průlet! Prahou, přesněji centrem. Nepopojížděla jsem tramvají ani metrem, užívala jsem si kráčení. Měla jsem čas od půl jedenácté do tří, plus mínus, takže jsem si nedělala zuby na nic vzdáleného. Přesto jsem stihla svou trojici antikvariátů kolem Dlážděné, antíky ve Valentýnské a proti Máji, výstavu hraček a nádheru ve výkladu paní Blanky Matragi. A ještě jsem přitom vhupla do spleti uliček Starého Města, tam bloudím ráda. Je to takové dobrodružství, které provozuji od školních let. Dostali jsme rozchod na Václaváku a já vystřelila do bočních uliček a odhadem se vracela. Nabyla jsem brzy dojmu, že osudově zbloudit tady nelze a postupně to chození nějakým směrem s nejasným cílem – nebo jasným, ale cestou jakoukoliv – rozšířila až k Vltavě.

Nyní jsem si také příjemně probloudila uličky, narazila na Bartolomějskou – a když už jsem psala o Šedých sestrách, nakoukla i do toho zachráněného kostela. Natrefila jsem také na výstavu hraček, co bývala původně na Hradě. Je trošku zmáčknutá v náhradních prostorách, ale hodně mne potěšila.

Jak bývá mým zvykem, koukávám se výš a naplnila jsem si tím pádem oči spoustou hezkého. Je tedy pravdou, že hnusně funělo, ale já měla kožíšek. Jen na jednom místě mi ledový vítr zalezl pod paletko, ale to jsem nebyla sama, asi nebylo úniku. Měla jsem nastydnout a stalo se. Protože jsem ale člověk vzpurný, zalévala jsem se horkým a dala si ostrou čínu a všechny následky jsem dobře zmírnila.

Bylo mi dobře, navzdory tomu, jak si kolegové v práci říkali, že asi dopadnu. No, do práce bych se asi včas nedostala. Tady byla bouře Egon a náklaďáky ucpaly silnice. My vyjeli později – ot bych už spoj neměla. Za Hazlovem bylo o něco líp, i když tradiční pangejťák v esíčku nechyběl – asi ho tam dostal náklaďák, parkující pod esíčkem na křižovatce. Po Česku byl vítr, ale sněhu málo. Zasmála jsem se, když na dálnici v protisměru před Berounem vyžínali trávu. Suchou, ale vyžínali! Vršky byly jen tak pocukrované, zatímco my se už denně prohazovali sněhem.

Byl to hezký den. Byl to i dobrý víkend, i když jsem byla poněkud schvácená a nevěděla, jestli mi nezačnou blbnout útroby. Kupodivu mi pomohlo chvíli v teploučké kombinéze házet sníh. Hned mi bylo jasné, že jen přistydlá záda a silnější rýma. Něco jsem vyležela, vypotila, abych náhodou nechcípala moc. Však jsem dnes měla jedenáctku – a už dobrý, jenom únava je znát.

Sněhu je na rozdávání a i když se v něm někdy hůř šlape, je mi fajn. Tak časté to není, aby se člověk po půl dni zase bořil nad kotníky do sněhu. Jenom si dovolím remcat, že z toho prašanu jen tak sněhuláci nebudou. Jen tak malinko, je na tom mnjohem víc pěkného – a při mrazech i zdravého, když je, kam zalézt. Já spěchám pod duchnu – a sladké sny přeju i vám.

Anna Šochová

16.1.2017


© Všechna práva vlastní Anna Šochová, bez jejího souhlasu se obsah ani obrázky nesmí kopírovat na jiné weby.
Web vytvořil v roce 2007 FERROR
Reklama:
ADMIN