Vítejte u nás na Koštěti

Páááni,

to nám to už skoro uteklo, celý ten slavný první měsíc! Na dnešek jsme se dočkali i jakéhosi mrazíku, místy až sibiřského. Zato včera v Praze bylo chvílemi – jak jinak, než blaze?

Podívala jsem se na výstavu Joži Úprky. Myslím, že je fajn, když se ve Valdštejnské jízdárně vystavilo tolik jeho obrazů, ale jednak tam mají docela problém s osvětlením, druhak s prostorem tak velkých pláten. Hned úvodní Kristus na hoře Olivetské vypadá, jako když jste až moc intimně blízko.  Jistěže jste. Z balkónu jsme s Františkou Vrbenskou hned viděly, jak vystupují některé detaily a jak obraz na tu větší vzdálenost vydechuje atmosféru. Zblízka je zkrátka takovej přiromantičtělej až placatej. Ty chlapské ruce vypadají skoro nepatřičně, ale z balkónu mi to připadlo, že Ježíš sice pokorně přijímá, co přijde, ale ty pěsti zatíná, aby tu správnou pokoru na tom místě a v té chvíli vůbec zvládl… Užila jsem si zážitky, detaily, očička naplnila, mňam.

Dozvěděla jsem se pár drbů, pardon, pár novinek z velkého světa kolem knih. Hm, když si dvě ženské povídají, ono to občas k drbání daleko nemá, co?

No a největší zápolení se školou mne ještě čeká. Práce mám hotové, odevzdané, za pár dní se začnu točit jak čamrda. Budu referovat, teď si jdu dát něco lehčího ke psaní. Něco jsem začala jen tak pro radost – a už se po tom chápou chtivé nakladatelské tlapky. Uvidíme.

Tak ať vám mrazík spálí bacily!

Anna Šochová

26.ledna 2012