Úvodní stránka :: O mně :: Povídky :: Články :: Rady :: Román :: Kniha návštěv :: Kontakt | Nejnovější články ... | |||||||||||||||||||
SEZNAM KATEGORIÍ / Články / Již staří Řekové V.
Již staří Řekové V.Dnes se zamyslím víc nad Zkrocením zlé ženy, ale na malou zmínečku o něčem navíc přece jenom dojde. Slavná hra a něco navíc. Už jsme spolu prošli několika legendárními vztahy a podívali se dávným domácnostem pod pokličku. Do původní podzimní přednášky o vztazích jsem zahrnula i rozebrání situace, oddělující předešlé zhruba tisícovkou let. Možná ještě větší časovou propastí, ale o to výstižnější. Jeden z důvodů, proč se snažit vydržet spolu, totiž vyplývá z naprosto přirozené touhy po nějakém místě, kam se dá zalézt, utéct před všemi pohromami světa a také se podělit o radost, kterou nikdo venku nemusí přijmout. Všichni známe okamžiky vnitřního přeladění, když se ocitneme zase doma. Když ze sebe můžeme vysypat, co máme na jazyku, protože tady je to v pořádku, tady je pochopení, jistota a bezpečí. K tomu ovšem patří i potřeba uplatnit se, užít si nějaké nadvlády, stejně jako spokojeně sklonit hlavu ve jménu užitku a prospěchu celé rodiny. Což jsou role jak mužské, tak ženské, které se v dobrém vztahu běžně střídají. Takhle se potkali například Petruccio a Kateřina ve Zkrocení zlé ženy (Shakespeare). Navenek to vypadá jako tvrdé až kruté vítězství mladého šlechtice nad hubatou a divokou holkou, za které dostane tučnou odměnu ve zlatě jejího věna. Je tomu opravdu tak? Vezměme to od počátku. Jakýsi mladík zahlédne krásnou blondýnu, jenže má hned po žížalkách. Otec sličné dívenky nedovolí, aby se někdo ucházel o Blanku, dokud se nenajde ženich také pro Kateřinu, její starší sestru. Naštěstí se někde poblíž ochomýtá známý známého, chudý venkovský šlechtic, kterému by se věno docela hodilo a jistě by si poradil i s čertem, natož s hubatou holkou. Pánové se setkají, plácnou si a Petruccio jde na námluvy. První setkání končí nadšením tatínka, rozhořčením Kateřiny a suverénností ženicha, který trvá na tom, že se do něj dívka zamilovala na první pohled. Všichni se baví a zlomyslně přejí Kateřině všechno nedobré, co by ji mohlo potkat. Jenže pozor, Petruccio není hlupák. Okamžitě a dobře odhadne Kateřinino postavení. Je to skutečně ona, kdo vládne domu, ale důležitý je pro něj malý detailík: Vládne především jako hospodyně! To ona vede domácnost, rozumí všem pracím od kuchyně po šití prádla, nepochybně umí počítat, rozezná kvalitu masa, zeleniny, nádobí, tkanin, má autoritu u služek a dům jen září čistotou. Co je jí to ale platné? Její otec sice má svoje roky a touží po klidu, ale také je už velice dlouho vdovec. Jakmile by se oženil, Kateřina bude zbytečná a provdaná za prvního, kdo se namane. Poslaná pryč, aby nepřekážela nové paní domu. Tatínek není padlý na hlavu, novou ženu vyhlédnutou má. Nene, vyhlédnutá kráska mu nic nenařizuje, od toho jsou tady šikovné dohazovačky, které poradí každému, jak nejlépe to či ono zaonačit. A s Káčou v domě, to by žádná nevěsta nesouhlasila. To dá přece rozum. Kateřina není padlá na hlavu, přesně tohle nebezpečí zná. Vyštípání z otcovského domu se tudíž hrdá dívka brání. Domnívá se, že má nárok na nějakou úctu nebo vděk. Inu, je ještě mladá a naivní. Odhání tedy nejen nápadníky, ale také nápadnice, zoufale si drží to, co má. Neví sice, co od života chce, ale přesně vidí, že nestojí o žádného z těch mladíků, kteří zírají na blond vlasy její prostoduché sestřičky. Nějaký manžel padavka je pro ni představa mnohem děsivější, než staropanenství a relativní moc v otcově domě. Dokud nepřišel Petruccio, nikoho ani nenapadlo, že je Kateřina schopná, chytrá, vtipná. Anebo se jí právě proto báli. Nikomu nepodlézá, je přímá a tvrdá, navíc schopná - to se neodpouštělo ani tehdy. A proto také Kateřina naoko musí projít peklem, být zlomená, aby obecné publikum bylo spokojené a vše proběhlo správně. Kateřina skutečně zažije svoje. Nemusela by však dostat tak tvrdou lekci, pokud by se hned na první schůzce nedopustila ohromné urážky: Dala šlechtici Petrucciovi facku. Ona, pouhá měšťanka, ho uhodila do tváře! Hrůza hrůz! Uvědomila si to okamžitě, ale ještě byla příliš rozjetá, ničím ten hřích nezmírnila. Stalo se ještě víc: Díky svatbě, kterou Petruccio proměnil ve frašku a při níž všichni, včetně rodiny, otevřeně jásali, jak rádi se Kateřiny zbavují, definitivně poznala, že už nemá svůj starý domov. Že se už opravdu nemá, kam vrátit –a ani po tom netouží. Dostávala sice dál za vyučenou, ale také si mohla při komedii v Petrucciově domě všimnout, že blázniviny jejího muže dům poznamenávají až teď, že dřív bylo všechno normální, a dokonce se začala bavit. Vždyť také ona, jako zkušená hospodyně, ihned rozeznala řád, který tu jistě musel donedávna vládnout. I když ze světa mimo rodný dům neznala vůbec nic, začala si dávat pět a pět dohromady, učila se rozeznat drsné manželovy vtípky a také to, co tím či oním mohl básník, pardon, Petruccio myslet. Nakonec Kateřina s Petrucciem na veřejnosti dokáže skvěle hrát jejich tajnou, domluvenou hru, při níž jen oni dva vědí, jaká je skutečnost. Zároveň se společně baví nad hloupostí a slepotou takzvaně slušné společnosti, která jim nesahá ani po kotníky. Kateřina i Petruccio tak jeden u druhého našli své útočiště před světem a ještě způsob, jak na okolní hemžení koukat z bezpečné výšky. ***** Teď vynechám báje a přesunu se do současnosti. Vyslýchala jsem pro tuhle příležitost několik dam, které mají za sebou nad dvacet roků manželství. Není jich tak málo, ale vybrala jsem nakonec deset, které znám lépe. Nejsou s mužem pouze proto, že jejich děti potřebují úplně dospět. Ani proto, že si nějak zbyli a přece už to spolu doklepou. Z těch žen a z každého rozhovoru o rodině je dobře cítit ono teplo, které jim podbarvuje hlas. Takže jsem je hbitě zaskočila jednoduchou otázkou, hezky jednu po druhé: Co na svém manželství považujete za základ? Přiznám se, že koukaly skoro vyděšeně. Když jsem přihodila vysvětlení, že potřebuji argumenty pro přednášku před mladým f órem, kterému hodlám vyprávět o Filémonovi a Baucis, o Kateřině a Petruccioví a ještě dalších slavných párech, už byly trochu nalomené. Sotva jsem však přiznala, že chci mladé přesvědčit, že taková pouta existují i dneska, vyděsila jsem je.”To se přece nedá říct jednoduše! Láska, no. Jak jsme spolu, jak lítáme kolem děcek, rozumíme si, roky jdou a pořád je nám dobře…” Předpokládám, že vám tyhle argumenty moc nepomohly. Naštěstí mi dáma s manželstvím nejdelším, rovných 29 let, zhruba po čtvrt hodině dala dohromad y tenhle soupis:”Uznání toho druhého. Odpuštění, přehlížení chyb toho druhého, nechtít po tom druhém pořád něco nového, ctít zavedený pořádek a pravidla. Skromnost, úcta, humor a nadhled.” Co si myslíte vy? Vytvořeno: 2008-02-03 :: Vytvořil: Anna Šochová :: Přečteno: 731
Úpravy článku:
[ Vrátit se nahoru ] Komentáře[ Chci přidat komentář ]
Přidat komentář...[ Nahoru ]
[ Návrat nahoru ]
|
1. Tak jsem se vrátila
2. Jak jsem psala ministryni 3. Naděje? Dýchat jen lehce 4. Starý rozhovor pro Howard Horror 5. Srpen končí Nejčtenější... 1. Jarování (84965) 2. Ztráta paměti (48704) 3. Kdo jsem (19983) 4. O starých dětských knížkách a časopisech (19770) 5. Karam 2.část (15699) 6. Co může potrápit I. (13107) 7. Sladké tajemství (11415) 8. Bylinky, léčivky, recepty (11140) 9. Lucinčina bačkorka (10332) 10. Co může potrápit II. (10248) Všechny povídky :: Všechny články Poslední komentáře... Další weby... :: :: JiHei :: Oldwomen :: :: von Rammstein :: Literární západ :: Érův blog :: Romány zdarma :: Holka Julka :: :: Obec spisovatelů :: --------- x. www.ferror.wz.cz Návštěvnost... Dnes: 3 Celkem: 227853 Spuštěno dne: 8. ledna 2007 | |||||||||||||||||||
© Všechna práva vlastní Anna Šochová, bez jejího souhlasu se obsah ani obrázky nesmí kopírovat na jiné weby. Web vytvořil v roce 2007 FERROR | ||||||||||||||||||||
Reklama: |