Úvodní stránka :: O mně :: Povídky :: Články :: Rady :: Román :: Kniha návštěv :: Kontakt | Nejnovější články ... |
SEZNAM KATEGORIÍ / Články / Střípky o ložnici a jiném
Střípky o ložnici a jinémDnes jsem pro vás vytáhla pár vzpomínek i starých rad, čistě pro porovnání, že si ani kdysi domácí paní neválely šunky, pokud měly dostát všemu, co se mělo dělat... Znáte
to určitě stejně dobře jako já. Vyskytne se nějaké téma, dokonce i poněkud
okrajové, ale jako na potvoru se k vám seběhnou nitečky
a vyskočí vám před oči detaily, o kterých jste dosud neměli ani páru, maximálně
jste mohli tušit, že zřejmě někde jsou. Většinou
jsem u debat o tom, jak ty mladý nic neznají a jejich mámy jim nic neřekly,
používala střípky ze svého raného mateřství, kdy jsem docela ohromeně vídala
dělat své vrstevnice podivuhodné věci. Tříměsíční miminko s knedlíkem a
rajskou omáčkou k obědu je jen perlička. Nezáleželo na vzdělání, ale na tom, co
a jak si do manželství nebo mateřství nesly dívčiny z domova a potom to okořenily
vlastní pohodlností a ptákovinami, zaslechnutými u pískoviště. Byla jsem
oblíbená jen do té míry, že jsem věděla leccos o kašlíku
a prdíkách. Jenže moje sestřičkovské
rady se zaobíraly babskými metodami, které zaberou čas a nespočívají v
jednoduchém příkazu "odvez děcko do nemocnice, ať ti ho tam
spraví". Tak jako v pražském kosmeťáku pleskali módedámám na ksichtíky červenou
indulonu, my jsme na klinice dělaly
zábaly a namáčely prostěradla a dávaly pít po pěti minutách ze lžičky... Což je třeba u dvou dětiček docela frmol, když
obíháte dalších čtyřicet kvůli nočníkům a tabletám. U nás se to dělalo poctivě,
protože ráno byly vidět výsledky - anebo se dalo odhadnout, že tahle služba nějak
nestíhala. A dostala, co proto. Nejoslnivější
úspěch jsem zaznamenala u maminky, před níž jsem její pětileté dítě přinutila
pít teplý čaj. U nich takovou věc dospělí vůbec nepili, dětičkám chutnal hlavně
džusíček, ale hned po tvrzení "tohle ti pít
nebude" ohromená matka zírala, jak mi děcko sedí na klíně, povídáme si a
dostává každou chvilku ucucnout a ještě mu to dělá dobře. Půlhodinka a hrnek
pryč, další už byl rychlejší. Tělo děcka pochopilo, jak je vysušené a objevila
se žízeň, potom pocení a ráno už bylo bez teplot. Poté čaj opatrně vyzkoušela
matka a ejhle, spolu s čelenkou zjistila, že její migréna je spíš záležitostí rýmy. Udělala mne
slavnou, protože o zázračné moci horkého čaje vyprávěla kdekomu na potkání.
"Vidíš," říkala mi vítězně. "Oni to taky nevěděli, protože
všichni koukali divně, že zrovna čaj!" Našla
jsem si pro vás
malou ukázku z dob, kdy by jeden řekl, že taková panička ve třípokojovém bytě s
kuchyní a služkou k ruce jenom koukala
do zrcadla a špulila rtíky. Podíváme se spolu na část DENNÍHO úklidu ložnice.
Já to pro vás z mladoboleslavského časopisu Lada trochu zkrátím a přivysvětlím, nebojte. Jenom na úvod doznám, že jsem
spoustu těch rad přijala během života - a nikoliv od maminky, což je také pěkný
důkaz vytrácení vědomostí a znalostí v rodině. Uvedu
vás trochu také do naší historie. Moje prababička, dcera zámožného pražského
obchodníka, utekla s fešným formanem. Měla dětí jako smetí a na jedné z
posledních fotografií vypadá jako sedmdesátnice. Zemřela někdy v pětačtyřiceti.
Mimo jiné občas chodila s dětmi "po žebrotě", ale jen v Dobříši a okolí.
Nicméně tohle si babička zatraceně dobře pamatovala a když
se vdala za vdovce s děckem, snažila se mít svůj domov jako klícku, dostát všem
možným povinnostem a hlavně, z mojí maminky vykutat co nejsamostatnější
ženskou. Což se u ní rovnalo šanci na co nejlepší možné vzdělání. Maminku
držela u knížek a učení. Protože však mamince dopřála i jisté sokolské
dovednosti, maminka zdrhala oknem, jak jen to šlo. Ale učila se dobře a
vytrvalá byla po celý život. Babička
umřela, když mamince bylo šestnáct a maminka nevěděla nic lepšího, než se brzy
vdát a koukat, co všechno neumí. Záviděla starší sestře, že z ní skvělou
kuchařku a hospodyni babička udělala. I když se moc rády neměly. Smutně
přemýšlela, že snad byla odstrčená či co - a mně až při mé matuře, když mamka
zavzpomínala víc, došlo, že nikoliv. A tak jsem mamce vysvětlila, že jak ona
držela u učení mě, tak i babička - zkrátka a dobře, mamka si ke své mamce cestu
našla.Vždyť nakonec dělala
hlavně to, při čem ji babička držela. Má široký kulturní a společenský rozhled,
jen praxí a samostudiem se stala špičkovou odbornicí v oboru v rámci celého
kraje. S prominutým VŠ vzděláním. Myslím si, že jí výsledek babiččina vzdělání
prostě trknout musel, stačilo na věc mrknout z jiného úhlu pohledu. Jak
to zanedbání máminy
výuky k hospodaření souvisí zrovna s ložnicí? Inu, v paneláku naši měli
rozkládací sedačku, tam měla každá matrace svoje místo. My děti měly na spaní
jeden gauč - podobně olemované, nepřehazovatelné matrace, a jednu
postel s normálními slaměnými prošívanými. Později jsem zjistila, že na
drátěnku si lidé dávají pod matrace kus hadru nebo staré deky. Že se tyhle
matrace běžně staví a větrají, že se srážejí k sobě a přehazují...
Což jsme nedělali. Naši odjakživa spali na té rozkládačce
a ta postel přibyla až v době, kdy jsem vyrostla z postýlky. Takže maminka z
domácích prací neviděla skoro nic, i když bývala vysílána na leštění zábradlí a
ozdob sidolem nebo na mytí schodů. K tomu ještě leccos úspěšně zapomněla.
Tchyně jí toho moc neukázala,
vyrostla v chudobě. Protože byla mamka pilná a dělala jako šroub
(už od těch šestnácti), měla brzy nový, moderní nábytek, včetně té sedačky. A s
přečasy málo času na domácnost. Moderní
doba přináší také mnohem více prádla a praní. Ještě já jsem jako malá nosila spodní
prádlo týden. Košilky a nátělníky čert vem, ale
kaťata, to vážně nebylo to pravé ořechové. (Pro ty, co obracejí oči v sloup,
podotýkám, že až na přelomu 60.a70.let se k nám ze Západu dostal módní hit,
kalhotky s nápisem dne v týdnu. Nenápadná osvěta pro CELÝ civilizovaný svět, že
jedny holčičí kalhotky=jeden den.) Což souvisí s dobou dávnější, neboť vězte,
že ještě ve dvacátých letech se kvůli nedostatečnému přístupu k vodě a vodovodu doporučovaly
aspoň denní koupele vzdušné. To se otevřelo okno a větralo. Nebo cvičilo. Šatstvo se vyvanulo průvanem a pokud nebyly nějaké zavrženíhodné skvrny,
kartáčovalo se. Nepralo, protože spousta by se srazila a ztratila tvar. Častá
pírka, samá dírka, to sice platilo hlavně na velké prádlo, tedy lůžkoviny, ale
vzhledem k používání velmi horké vody, valchy a kartáče na zažranou špínu,
platilo to na leccos. Vždycky
mi vrtalo hlavou, jak mohli lidé vyžít s jedinou skříní a truhlou, když jen spoďárů je tolik potřeba. Prostě tolik neměli a měnili si
častěji jen spodní košile a spodky. Možná v nějakém filmu zahlédnete v
padesátých letech pána,
kterému zpod kalhot koukají pruhy od těch pyžamových. Mít pyžamo byl po válce
jakýsi nový standard, ale někteří lidé prostě dál postaru vklouzávali do
kalhot i s tím, v čem spali. V letech šedesátých už to byl spíš trapas. Už jsme
se naučili rozlišovat. A teď tedy k té ložnici obyčejné měšťanské domácnosti.
Rady do manželství
byly rafinovaně psány jako dopisy od zkušené hospodyně jakési
novomanželce: "Úklid
v ložnici musí být důkladný
a má být při něm šetřeno všech zdravotnických pravidel. Jakmile ráno vyjdeš z ložnice a zasedneš s
milým chotěm k snídani, vejdiž tam služka, aby
postele rozestlala. To jest první výkon denního úklidu v ložnici. Tím
rozestláním vyrozumívá
se, že peřiny a a přikrývky zvedne a na dvě, proti
sobě postavené židle blíže okna položí; žíněnky pak na posteli rozestaví, aby
vnikal do postele vzduch a výpary z ní se rozprchávaly. Okno otevře, aby vzduch
mohl do ložnice vnikati a peřiny prodouvati. Je-li však
venku sychravo, mrazivo a deštivo, neotevírají se okna, ale rozestelou se
peřiny při zavřených, poněvadž by snadno vlhkost natáhly, což neprospívá
zdraví. Vyvětrává se pak až při stlaní. Peřiny
musí služka natřásati, když je z postele béře, což
učiní, když z obou stran rukama do každé udeří a peřiny načechrá. Tento výkon není zbytečný, jak se mnoha
hospodyňkám zdá, ale důležitý. Aby služka peřiny nepošpinila, bedli, aby si vždy uvázala čistou zástěru s náprsenkou ku stlaní a rozestýlání, jakož i ruce ať má umyté. (Služka
už přece předtím zatopila, vařila, uklízela...) Když
byla postele služka rozestlala,
vylije do určeného k tomu kbelíku všechnu vodu pro umývání, kterou vynese i s
nádobami nočními a mycími, aby se všechny vyčistily. Poté zabývá se jinou prací
v domácnosti, na to dojde nakoupit, čeho potřeba, a když byly postele důkladně
provětrány, jde stláti. Ku provětrání je potřeba
nejméně půl hodiny, ale lépe, nechají-li se peřiny a postele rozestlány celou
hodinu. Stlaní
je druhou částí výkonu při úpravě loží. Jak vím, máš spodní vložku v postelích
na pérách. Tato se denně arci nevytahuje, ale častěji
se přece zvednouti musí, aby se vybouchala, při čemž se i postel zevnitř vytře
a prkénka též. Zpravidla se to koná při úklidu týdenním. Každodenně tuto vložku
nech vrchem vykartáčovati, než na ni služka klade žíněnky. Máš tři kusy na
jednu postel, což je výhodnější. Žíněnky
se každý týden vyklepávají, ale při denním stlaní pokaždé obracejí, aby strana,
na které se leželo, přišla do spodu. Mimo to se střídají, aby nebyla jedna a
táž uprostřed. Žíněnky se musí na posteli tak urovnati, aby se jaksi zcelily,
jedna nad druhou se nenadzvedla, ale rovně se položily. Na žíněnky se klade
lícní stranou prostěradlo ložní, které služka před tím byla vytřepala. Toto musí být
pěkně nataženo, hladce urovnáno. Přesahující kusy prostěradla se všady ve všech
stranách dobře zastrkají, aby aby postel tvořila
rovnou, hladkou plochu. Na
prostěradlo natažené se kladou podušky. Každá se zvláště zase rukama načechrá, ku přední straně trochu sklepe, načež se vedle sebe rovnají,
aby souměrně jedna vedle druhé ležela jako v jedné šňůře. Jsou-li podušky
zdobeny podlinkami nebo vyšíváním, krajkami a t.d. ve stranách, rovnají se tak, aby vždy jedna
delší strana byla otočená nahoru do hlav a druhá do noh. Ku
předu musí být strana podušky účelně a ladně urovnána, aby utvořila vkusný a souměrný okraj. Vložky
se rozloží a srovnají, aby celá přišla k platnosti i se vzorem. Na urovnané
podušky stele se buď svrchnice (povlečená peřina, její povlak), buď přikrývka.
Nyní se méně přikrývá peřinou, i ty máš jen vlnou plněné přikrývky. Svrchnice
se klade otvorem šněrovacím nebo zapínáním dolů, poněkud se z jedné
dlouhé strany setřese, kteráž část se podloží čili zahrne, načež se vrchem uhladí a
srovná. Bedli, aby služka ani peřinu, ani přikrývku nestlačovala, nebo by zase zmařila účelu natřásání peří v nich. Přikrývka
se při zastýlání jemným kartáčem lehce přejede, aby aby se z ní setřel
prach a peří semtam zachycené. Též se může pouze vytřepati. Poté se také
nejprve rovně položí
přes postel a ze strany zevní zahne, dle toho, jak je
široká. Uhladi
ji, prohlédni, aby se zapjaly náhodou uvolněné knoflíčky. Načež se do hlav
vkusně položí nebo i
postaví, poněkud skloněně, malou podhlavničku.
Ty máš ještě vyšívané a zdobené svrchní prostěradlo, které se klade na první,
na kterém se leží. Toto se nezastrkuje, ale volně splývá přes okraj postele. Takto
vystlané postele se již nezakrývají, ale kde se stele svrchnice, dávají se přes
ustlání zvláštní přikrývky, víceméně ozdobné, bílé i barevné. Při tom pokrývání
nutno bedliti, aby se vzhled ustlané postele
neporušil a přikrývka ladně i souměrně byla položena. Postel každá hospodyně
jinak stele a těm zvyklostem musí služka vždy vyhověti. Ač si každá hospodyně
stele postel, jak se jí zlíbí, dle způsobu rozličného a libovolného, přece jen
základních pravidel čistoty, pořádku a krásna je důležité šetřiti." Uff. A to jsme se
nedostali k utření prachu, podlaze s různými druhy povrchů a ke kobercům. Natož
k večernímu rozestýlání a donesení vody, ručníků a nočníků. I pouhé rozestlání
a úklid postele, jak vidíte, byla věda. Ušetřila jsem vás pokynů, kdy je nutno nad služkou stát,
aby pořádně dělala svou práci. A tak
podobně je to se vším. Já už dnes dost dobře nevím, proč se dávalo to svrchní
zdobené prostěradlo, které se večer zase uklízelo, čím přesně byly ty vložky na
obyčejném prostěradle, navíc zdobené. Snad takové to prostěradlo, co se dává
pod přikrývku, která je v některých zemích nepovlečená? Však víte, přehrnutý
bílý kus látky na barevné prošívané dece ve filmech. Povlečení se u nás pralo
zřídka, byla to velmi těžká práce, často se na ni najímaly další pomocnice.
Možná byly ty vložky ochranné, praly se jednodušeji a nějaký ten flíček na nich
nikoho nebolel. Mám pocit že lícní strana prostěradla
byla poznatelná spíše podle okrajů, protože pár prostěradel z mamčiny výbavy, která měla ještě zpevněný s silnější střed,
se jinak pro mne v rubu a líci nelišila. Snad
nám tyhle detaily prozradí některá znalejší čtenářka, já osobně do ložnice
nikoho z vyšších kruhů nenakoukla. Jen ty nádherně nastlané a načechrané
postele s peřinami a svrchní zdobenou pokrývkou mi několik hospodyň pyšně
předvedlo. Leccos
z těch dávných uklízecích a hospodyňských rituálů se ztratilo, zapomněli jsme jejich smysl, nahradili
je jinými, ulehčili si je. Přesto mi přehazování matrací připomíná rozdíl mezi
starými třídílnými z
pohovky a moderní vrstvenou, co se proležela po pěti letech. Ta nová, neproležitelná
a ještě dražší mi už dělá důlek po třech. Zlatá třídílná! Nemolitanová! A
tak to máme s lecčím. Ložnice je takový jednoduchý příklad života kdysi a
několika připomenutí podmínek, z nichž vzešel dnešek. Co se nám ztratilo a
ztrácí, nepřenáší se do dalších generací. Něco je dobré, něco už opravdu
zbytečné - ale může nám to hodně napovědět ve chvíli, kdy se ocitneme bez
dnešních úlev a vymožeností. Vybrala
jsem jen ráno v ložnici pra prababiček jako snazší a konkrétnější náhled,
protože třeba vysvětlování jemné partnerské a rodičovské diplomacie je, přiznám
se, nad moje síly. I když to nám chybí víc a víc, jen za padesát posledních let
se toho v oblasti schumelilo moc, od traumat dospěláků po výchovné experimenty.
Tady ať vysvětlují a ponoukají odborníci specialisté. Vytvořeno: 2017-06-18 :: Vytvořil: Anna Šochová :: Přečteno: 150
[ Vrátit se nahoru ] Komentáře[ Chci přidat komentář ]Přidat komentář...[ Nahoru ]
[ Návrat nahoru ]
|
1. Tak jsem se vrátila
2. Jak jsem psala ministryni 3. Naděje? Dýchat jen lehce 4. Starý rozhovor pro Howard Horror 5. Srpen končí Nejčtenější... 1. Jarování (84965) 2. Ztráta paměti (48705) 3. Kdo jsem (19983) 4. O starých dětských knížkách a časopisech (19770) 5. Karam 2.část (15699) 6. Co může potrápit I. (13107) 7. Sladké tajemství (11415) 8. Bylinky, léčivky, recepty (11140) 9. Lucinčina bačkorka (10332) 10. Co může potrápit II. (10248) Všechny povídky :: Všechny články Poslední komentáře... Další weby... :: :: JiHei :: Oldwomen :: :: von Rammstein :: Literární západ :: Érův blog :: Romány zdarma :: Holka Julka :: :: Obec spisovatelů :: --------- x. www.ferror.wz.cz Návštěvnost... Dnes: 6 Celkem: 227856 Spuštěno dne: 8. ledna 2007 |
© Všechna práva vlastní Anna Šochová, bez jejího souhlasu se obsah ani obrázky nesmí kopírovat na jiné weby. Web vytvořil v roce 2007 FERROR | |
Reklama: |