Úvodní stránka :: O mně :: Povídky :: Články :: Rady :: Román :: Kniha návštěv :: Kontakt | Nejnovější články ... |
SEZNAM KATEGORIÍ / Články / Duše plné slov
Duše plné slovPrávě včera, 18.března na valné hromadě Obce spisovatelů, se křtila zatraceně důležitá kniha. Provázely ji debaty a různá zamyšlení, moje nevyjímaje. Na naší literární scéně se občas dějou různé
strkanice, výměny názorů a žabomyšiny, které jen
člověku velmi znalému mohou dávat nějaký smysl. Máme tu spisovatelskou Obec,
Asociaci, PEN klub a různá sdružení. Čert aby se v tom vyznal, řekne si běžný
člověk a jde radši zase nadávat politikům. Lidé psaví jsou ve své práci mnohem osamělejší, než jiní umělci a tvořitelé.
Tu a tam se dovedou sejít v kavárně, na čtení, vyhlášení soutěží, zaplaťpánbu se množí workshopy a literární dílny. Jenže
pořád je tu onen osamělý člověk, ponořený do vnitřnho
světa, který někde ťuká do psacího nástroje nebo vezme do ruky tužku, propisku,
pero. Tvoří pomaleji, než kdokoliv jiný. Jeho dílo bývá v poměru vynaloženého
času hodnoceno nepoměrně nížeji, než jakékoliv další. Každý tvůrce je přitom originálem víc, než si připouští. Jde se svou kůží na
trh a zraňuje se o komentáře všech, co věci rozumí - anebo se rozhodli soudit
za každou cenu. Podpoří i zadupnou, podle nálady, míry kamarádství nebo dokonce
rivality. Sallierimu křivdíme, nicméně je předobrazem
lidí, co sami nedosáhli tak vysoko, jak doufali - a zbyla jim
"kvalifikovaná" kritika, zákulisní poškozování nebo vyzdvižení někoho
natruc ostatním. Bohužel chybí podpora bez postranních úmyslů a nezaujatá - té
je méně, jak šafránu. Tím více je přehlcení podivnostmi, v nichž se málokdo
vyzná. Chybí nám tu již mnoho let pořádný přehled mnohého, co se děje, provázanosti
- a přitom dostatek svobody pohybu jako ochrana před zkostnatělostí čehosi
zastřešujícího. Mně osobně je jedno, kolik seskupení kolem psavosti tu
existuje. Vadí mi však bariéry, holky a kluci, co mluví jen spolu, poštívání,
posměšky a dravčí snahy tam, kde jde o prachy. A o ty jde hodně často. Právě
proto, že právě literatura je naprostá popelka mezi všemi výsledky tvůrčích
procesů. Vnímám tu popelku jako název pracovní hodnosti, která se stará jen o
ty zbytky v ohništi po hostinách a vyhřívání šťastnějších. Popelkou je také ve výhledech do budoucna. Možná popelky mohly vystoupat do
hodnosti šéfky popelek, ale spíš podléhaly komusi dalšímu, odkázány na
hodnocení a uznání lidí, co nerozeznali popel ze dřeva od popelu
uhelnatého - ten první je například ještě hnojivem. A co teprv nespálené pozůstatky! Naše literatura se tříští do
zájmových skupin už dávno, aniž by bylo více znělých podpor ve stylu "Celé
Česko čte dětem" nebo agentury "Mám talent". Plošná podpora,
uznání nikoliv pouze několika osobnostem, ale oboru činnosti samému, to nám
chybí. Nedávno mne zasáhla zpráva o rodičích. V jedné škole nakoupili dětem knihy
velmi dobře provedené po všech stránkách. Hravé, plné obrázků, jazykově
vytříbené, s historickým námětem - a po prázdninách paní učitelka děti vybídla,
ať knihy přinesou, že s nimi budou pracovat. Spousta dětí prý knihy nedonesla,
protože jim je rodiče vyhodili při úklidu. Ba dokonce už to není časté jako
dřív, kdy přišel někdo do antikvariátu, odměřil si vhodnou délku řady
svazků s hezky provedeným hřbetem a zakoupil bez ohledu na obsah. Teď už máte i
šikovnou tapetu, která vypadá jako knihovna, ale častěji vidíte v módních
časopisech o interiérech elegantně rozhozené prázdné police po zdi a knih jen
tolik, aby tvořily vkusnou skupinku. Co dělat? Nedat se a jít dál. Proti zběsilému náporu módních vln plytkých
textů s odfláknutým překladem, jejichž vydavatelé mají v nákladech velmi
samozřejmě zahrnuté vysoké procento výdajů na reklamu, nezbývá, než se
sdružovat a předvádět, že umíme mnohem častěji líp. Zapomenout na vrčení o
významnější tvorbě poetické či prozaické, poměřování hodnot sorty povídka či
román, hledání nadřazenosti jednoho žánru nad druhými. (Vždycky mne rozesměje,
když si recenzent sedne na zadek nad fantastickým prvkem v knize úžasného
beletristického autora, přičemž může jít o velmi omšelý a hojně opouštěný prvek
autorů fantastiky, navíc narvaný do díla poněkud neuměle.) Nevěříte, že by to bylo možné? Máte šanci se přesvědčit na vlastní kůži. Popelková literatura zjistila, že vymetla z krbu
společenského přehlížení spousty nedbale likvidovaných kousků. Stačilo
ofouknout a omést, omýt a vystavit - a podívejme, vypadají líp, než když jimi
chtěl kdosi hříšně mrsknout do nicoty! Ani je neprohlížel, jenom
lhostejně smetl a po něm další a další jakoby vševědoucí člověk, co by rád
nepřemýšlel, protože to bolí, a nelistoval stránkami, protože zrovna musí dělat
selfie a mailovat s přáteli u jednoho stolu. Právě vyšla kniha, kterou by mohli ocenit i studenti před maturitou -
povídku zvládne přečíst i ten, kdo před vyřčením pojmu "česká
literatura" prchá jako zajíc někam, kde to žije. Ještě snazší je to s
fejetony, bajkami, poezií. Jsou tu i ochutnávky románů, poetických
sbírek. Jak píše předseda Obce spisovatelů Tomáš Magnusek
v předmluvě, máme k dispozici skoro milion slov od 85 autorů všemožných
žánrů. Originální průřez současnou literaturou, na jaký se tu dlouho nikdo
nevzmohl. Místo literatuře v této publikaci neubírají medailonky, nejsou tu žádná
hodnocení. Máme přece internet. Promlouvají tu pouze ony duše, plné slov, po
nichž je almanach nazvaný. Ba ani podle nějakého významu kulturní ceny
hodnoceny nejsou - vždyť čtenáři nemusí nutně vyhovovat ten nebo onen
renomovaný autor, čtenář si také může jako pro sebe významnější hodnotit
zařazení na konci, začátku, po boku toho či onoho nebo úplně jinak. Čí duše že to jsou? Lidí několika generací, jejichž jména obsadila téměř
celou abecedu. Chybí jen písmena Ch, I, J, W, X, Y, Z. Možná ta místa zaplní
další autoři v almanachu příštím. Věřím totiž, že je těch zhruba 480 stran
české literatury pouze hrdým začátkem jejího návratu do běžného života našeho
národa. Duše plné slov právě přicházejí i do vašeho knihkupectví. Vytvořeno: 2017-03-19 :: Vytvořil: Anna Šochová :: Přečteno: 485
[ Vrátit se nahoru ] Komentáře[ Chci přidat komentář ]Přidat komentář...[ Nahoru ]
[ Návrat nahoru ]
|
1. Tak jsem se vrátila
2. Jak jsem psala ministryni 3. Naděje? Dýchat jen lehce 4. Starý rozhovor pro Howard Horror 5. Srpen končí Nejčtenější... 1. Jarování (84965) 2. Ztráta paměti (48707) 3. Kdo jsem (19983) 4. O starých dětských knížkách a časopisech (19770) 5. Karam 2.část (15699) 6. Co může potrápit I. (13107) 7. Sladké tajemství (11415) 8. Bylinky, léčivky, recepty (11140) 9. Lucinčina bačkorka (10332) 10. Co může potrápit II. (10248) Všechny povídky :: Všechny články Poslední komentáře... Další weby... :: :: JiHei :: Oldwomen :: :: von Rammstein :: Literární západ :: Érův blog :: Romány zdarma :: Holka Julka :: :: Obec spisovatelů :: --------- x. www.ferror.wz.cz Návštěvnost... Dnes: 9 Celkem: 227859 Spuštěno dne: 8. ledna 2007 |
© Všechna práva vlastní Anna Šochová, bez jejího souhlasu se obsah ani obrázky nesmí kopírovat na jiné weby. Web vytvořil v roce 2007 FERROR | |
Reklama: |