Kapičky z cest

Dnes nepíšu střípky, protože kapičky nedrásají, nýbrž pohladí. Podařilo se mi několik dnů prožít v jakémsi mírném bezčasí, vytržená ze svého všedna a přesunuté do krajin hladících. Hladí mou duši, narovnávají záda a přitom si v nich dál držím po kapsách drobné připomínání těch, co mám ráda nebo těch, kterým mohu udělat radost. Pusťme se do krátkých zpráv z mého putování.

Ø  Před třemi roky jsem dělal praxi pro školu tak, že jsem si chodila několik odpolední hrát s dětmi, které potřebovaly tetičkovskou přítomnost dospělého jako sůl. Ty děti měly nějakou tu mouchu, způsobenou zanedbáním nebo geny, ale s novým přístupem a individuální péčí každému se začaly rozvíjet. Martínek tehdy nemluvil, ale byl schopný poslechnout. Na to, že dva tři roky předtím jen ležel a nekomunikoval, úžasný pokrok! Hrála jsem si s ním a dalšími třemi, zpívala jim, byla to odpoledne na jejich přání. Po letech jsem se Martínkem setkala znovu, už chodí do druhé třídy a moc miluje vláčky. Zkoušel mi dokonce číst. Kdysi jsem sponzorovala jednu akci a souprava mašinky a dvou vagónků mi zbyla. Sháněla jsem také nějaký obrázek, kalendář, cokoliv – a stánky na Masarykově nádraží opět nezklamaly. Zítra Martínek dostane i omalovánky!

Ø  Jak jste si všimli, nakukuju do historie, prodírám se až ke kořenům toho, co se také vztahuje k sociální práci. Ne, nedostala jsem se do kostela sv. Ludmily, kde by jistě měli nějaké další detaily pro článek o Msgre Antonínu Hoffmannovi, ale jak jsem tak omrkla dům, kde byl Útulek sv. Josefa, a oběhla novogotický kostel na náměstí Míru, došlo mi, že nechám do značné míry promlouvat jeho samotného – vždyť mohu čerpat ze dvou kalendářů!

Ø  Právnický salon měl tentokrát téma lidských práv a opět jsem se mohla kochat primátorskou rezidencí. Nádherně dochované detaily, včetně záclon. Prostory ohromující i hřejivé, i když by člověk věřil, že mramor studí. Bylo tu setkání lidí, kteří si dokázali nenuceně povídat o mnohém. A jakých lidí! Nebudu předstírat, že jsem si splkla přímo s Ing. Topolánkem nebo JUDr. Křečkem, stačili mi příjemní lidé ze soudů, profesoři na právech a samozřejmě přátelé od pera. Hostitelka paní Kovářová, Helena Šebestová a doživotní prezident fandomu Zdeněk Rampas.

Ø  Po antikvariátech a v regálech knihkupectví UK jsem pilně slídila po zmínkách o Josefu Popperovi-Lynkeovi. Kdepak, v Česku si všímáme (v běžně dostupných zdrojích) pouze jeho synovce Karla Poppera. Nicméně jeden přelaskavý slídič přislíbil pomoc, aby můj článeček nebyl jen výtahem z wikipedie. Strejda Google sice z angličtiny přeložil dost obsáhlou hrst informací, ale když já mám radši víc zdrojů! Jistě, potřebovala bych den dva pracovní navíc, abych se dopátrala o obou pánech nějakých detailů. Jenže i tím, jak na ně myslím, články dostávají obrysy.

Ø  V tlapkách se mi chvěje poklad z Antikvariátu v podzemí. Je to leták s návodem na dva dryáky, léčící choleru. Vytiskli ho v době první epidemie, kterou zažil MUDr. Veverka v útlém dětství, r. 1830. Dobrá víla Františka mi slíbila překlad.

Ø  Antikvariát v podzemí přestal v průchodu nabízet banánovky s výprodejem knih za pět korun. Lidé kradli bez placení, ničili knihy bezohledným hrabáním (jak byly načaté, měnily se v úplné saláty), navíc si majitel podle mne vzpomněl na uplynulé sezóny – celé banánovky prý mizely v kufrech aut, velmi pravděpodobně jako topivo. Tak levný výprodej omezeně funguje ještě v Dlážděné za rohem, ovšem krabice jsou na dohled prodavačů. Osobně jsem viděla, jak jsem už někde popsala, také vykradače pokladničky, a za ta léta nikoliv jednoho. To je fofr, že nestačíte zareagovat.

Ø  Podražily vložky do bot. Pokud byly k sehnání za dvacku ty nejlevnější, nyní se s velkým úspěchem dostanete na 29 korun, ale spíše až k padesáti za pár. Nepomohl mi ani sobotní blešák. Drahé jsou i metráže plsti, ze které bych mohla něco stříhat. Zimní boty, a nejen ty, mají dnes tak tenké nebo měkké podrážky, že rychle cítíte nerovnosti povrchu, prochladnete a také si nohy promáčíte tam, kde pronikne voda z louží nebo deště.

Ø  Opět mne potěšili havelští stánkaři. Oni si dopřávají výprodejovou zeleninu a ovoce za velmi příjemné ceny – musíte vědět, jak rychle a co s tím podniknete. Nakoupila jsem si měkká kaki churma po bůru kus. Byla jen dozrálá, nikoliv namrzlá. Chutnala výtečně – ale vysvětlujte to někomu, kdo věří tvrdému ovoci jakéhokoliv druhu! Květák, paprika, rajčata – synek měl baštu s kouskem kýty od řezníka. Někdy se na Havelském tržišti zadaří, jindy ne- a mne těšívá nakoupit za hubičku přímo pod Václavákem.

Ø   Bleší trhy se z Kolbenky přesunuly k Elektře. Místo je odlehlé, musela být zřízena kyvadlová doprava, stánkaři občas remcají, že moc lidí nechodí. V sobotu se ale našly slušné davy. Nabídka je pestrá jako dřív, ale nožičky bolely ukrutně. Však jsem jim dávala zabrat už předtím. Co se nepovedlo v antících, zvládla jsem tady. Mám zase o pár učebnic ve sbírce víc, takže jsem táhla domů nejen kufr, ale i bágl. Tentokrát manželův povzdech, že to musí být zase spousta knih, trochu odlehčí fakt, že něco mám pro nadané dítko dobré známé, co se má co ohánět a na nějaké knížky sama nebyla z domova zvyklá. Když už jsem jako ta teta…

Ø  Jedna z těch starých učebnic jsou základy katechismu. Takže vedle učebnice pro katechety je v mém držení i knížka pro nešťastníčky učené. Tři další prvorepublikové mne taktéž hřejí u srdce.

Ø  Potěším celkem tři psiska, dvě už chroupou lahůdky z blešáku. To vydalo také za kilo, kilo a půl, nejen knížky! Tím pádem psiska naše mi už odpustila, že jsem se někde courala a nehrnula jim denně kostičky, piškotky nebo aspoň to podrbání, jak mají nárok.

Ø  Na náměstí Míru už propukly vánoční trhy a bylo mi tam moc dobře. Jinde se teprve zařizovaly stánky, tam už to jelo. Ano, nějaký ten dáreček se přesunul ke mně a je dobře schovaný.

Ø  Tu a tam jsem se zastavila a podívala vzhůru. Vždycky se na chvilku ocitnu v bublině zážitku z detailu, z dotyku krásy nebo vtipu života – což se týká spíše lidí. Bylo mi fajn.

Ø  Knížečka o Masarykovi s jeho citacemi se čte natrpkle, protože promlouvá k dnešku. Třeba v místě, kde se hovoří o demokracii a demagogii, o tom, kým má být politik.

Ø  Knížečka na paměť milované slečny profesorky Smíškové z Minervy mne naopak pošťuchuje směrem k zamyšlení nad tématikou učitelství z přelomu 19. - 20. století a krátce poté.

Ø  Stále si vybírám hrdiny pro možný román o karmínovém kameni. Asi to opravdu bude výše zmíněná doba, sbíhají se ke mně pramínky informací všeho druhu. Ta doba mne fascinuje vzepětím ducha a vzájemnosti kde koho. Jistěže lidi jsou dál člověci s chybami a svinstvem v hlavě, jistěže se podobné vzedmutí odehrávalo leckde kolem. A jistěže potřetí to prodchnutí vlastenectvím bylo místy skoro fanatické.

Ø  Proti Florenci (starému vchodu z ulice) je podniček, kde dělají skvělé Pho polévky. Je to malinkaté, útulné a s velice milou obsluhou. A ještě něco: střední porce byla o něco levnější než ta, kterou občas mlsáme v Chebu. A potom prý je Praha v centru drahá! I když nepopírám, že se během čtvrt roku poněkud zvedly ceny v čínské restauraci uprostřed Václaváku (pod Luxorem). Ale vaří tam dál dobře. Což je znát na spoustě asiatských jedlíků.

Ø  Na zpáteční cestě RegioJetem jsem si pustila film Zlodějka knih. Skvělý zážitek! A steward byl velmi, velmi příjemný.