Jirásek, Japonsko, Indie...

Jirásek, Indie, Japonsko, jak se to rýmuje?

Ani staří lidé velice nemocní nebo slabí nemusejí pouze koukat z okna a čekat na konec. V Domově pro seniory v nejzápadnějším městě Čech se z práce se vzpomínkami během let postupně vyloupl vzdělávací program, k němuž se během roku scházejí lidé s různým vzděláním, původem i možnostmi.  Všichni se rádi dozvídají něco nového a také přispějí svou troškou, uplatní, co sami viděli nebo zažili. Včetně těch, o kterých třeba i vlastní rodina řekne, že už je v „nějakém svém světě“.  Možná přesně nevědí, co se dělo, ale pamatují si, že jim bylo dobře a že jsou si rovni s těmi, kterým paměť slouží velmi dobře.

Celoroční program jsou předem naplánované přednášky pro každý měsíc, doplňované dokumenty a hranými filmy s danou tématikou, dále společná sezení při aktuální událostí nebo výročí.  Přednášky na sebe navazují, vracíme se k tématům, připomínáme slovem, obrazem i předměty, co už známe.  Musejí mít dostatečnou úroveň pro lidi vzdělané či odborníky z oboru (vojenství, policie, textilní výroba), musejí reagovat na změny nálad a zájmu, na projevy lidí, kteří si na něco vzpomněli, chtěli a měli by se uplatnit. Programy musejí něco přinášet i těm, kdo se hůře soustředí nebo vyrostli v jiné kultuře.

Velkou část dne lidé tráví po svém, debatují u kávy, sledují televizní programy nebo si čtou.  Většinu života tvrdě dřeli, velice často v zemědělství, kulturní rozhled získali vlastní četbou, poznávacími zájezdy od ROH, na školu nebyl čas. Nyní si pochvalují, kolik zajímavých věcí poznají a kolik vlastně sami znali, jen to potřebovali připomenout.

Součástí pořadů je také četba úryvků nebo celých povídek, pohádek, básní. V programu o renesanci si tak mohli posluchači prohlédnout například i dvě stránky z kroniky Václava Hájka z Libočan, vytištěné r. 1590, připomněli jsme si Bibli Kralickou, její vznik a význam, opatrně nahlédli do švabachem tištěných náboženských knih z 18. a 19. století, které opatrovali krajané v Rumunsku a donesli zpět do Čech. Nechybělo ani kratochvilné čtení.

Nynější školní rok přinesl „osahání“ Číny, Indie, začínáme prozkoumávat Japonsko.  Nahlédli jsme do legend, pohádek, Kámásútry, připomněli si Kiplingovy Knihy džunglí, Thrákurovy povídky i básně. Nedávno jsme si připomněli výročí Aloise Jiráska. Celý národ jej v roce 1930 oplakával a mnozí si uchovali jako drahocennou památku články o jeho životě a pohřbu. Vyšlo i několik publikací, které se věnovaly jenom jemu. Přiblížili jsme si dobu Jiráskovy tvorby a jeho současníků, zalistovali jeho dílem. Součástí programu je také nabídka zapůjčení knih, která mívá velkou odezvu, ovšem u Aloise Jiráska byla v tomto ročníku největší, hravě překonal i Pearl S. Buckovou. 

Devadesátiletá paní, původem Polka, si honem zabrala jeden výtisk Starých pověstí českých, s největšími písmenky, aby si pohodlně početla.  Má teď námětů na konverzaci víc, než dost. Objevila prý tak krásné příběhy, až se jí tajil dech.  Nikdy tolik a tak rychle nečetla, ani nebyl čas u tolika dětí! Nikdy není pozdě. 

Věřím, že také soudce Ooka a Joe Hloucha mé posluchače zaujmou.