Zpátky doma

Dost jsem se narajzovala. Doma budu. Aspoň měsíc. Tak bych mohla parafrázovat známou cimrmanovskou hlášku. V Praze byl Svět knihy a opravdu se povedl. Lidí bylo chvílemi doslova šíleně. A věřím, že se k té události vrátím na různé způsoby. Dělo se tolik! A to jsem jen přibíhala a zase odbíhala kamsi pryč. V Praze totiž leccos kvetlo a já dostala tak silnou sennou, že jsem musela na tři hodiny zalézt do křoví a vyspat to.

Teď jsem doma a chystám si věci na ráno. Tohle je jen takový malý vzkaz, že je život báječný a návrat domů provázela duha. Dvojitá.

Co není legrace, jsou ty příšerné bouře a kroupy. Obloha se vyřádila, i když divadlo mračen a slunečního svitu předváděla nevídané.  Po mrazech kroupy dobily další pěstitelské naděje a bláto z dešťů taky nepotěšilo. Je mi líto těch osobních neštěstí lidí, kteří na živel doplácejí. Bohužel to ještě nekončí.

Přejme si, aby nastalo uklidnění – a po ruce byl vždy nějaký ten potřebný prášek. Na nás lidech je také, kolik pozornosti si věnujeme navzájem a jak si dokážeme pomoci i při magoření nebes. Dobrou noc.

Anna Šochová

14.5.2017