Úterní

Na čarodějnice jsem se ohni vyhnula, ale den poté pálila, co šlo. Takže jsem tu dál. Předcházel tomu výlet do Prahy, pracovní setkání na půdě jinonické katedry. Řešili jsme tam odpovědi na otázky, proč chceme profesní komoru, co jsme to vlastně za stvoření, co bychom měli dál dělat, aby sociální práce nebyla tak přehlížená. Je jakoby neviditelná, ale jak by se zastavila, vyskákalo by víc problémů, než si kdo dokáže představit.

Jela jsem do Prahy udělat si příjemné dny a svému plánu jsem dostála. Navštívila jsem také tři antikváře, u dvou byl nákup zčásti charita – ne, žádné blbosti, ale slušný nákup, bez počítání desetikorun. Čirou náhodou navíc potřebuji, co oni považují za ležáky. Cíleně jsem podpořila statečné podnikatele.

Ono se mi to už krátí. Přestávám mít potřebu nakupovat a doplňovat. Nejsem vědec, stačí mi ukázky, nástřel doby. Což neznamená, že jsem nadšeně nenabrala tiskoviny k některým historickým momentům. Nebo že neskenuji a nedávám dál materiály, těžko dohledatelné pro ty, kdo se nimrají v nějaké tématice.

Přesto jsem na burze v sobotu poněkud překročila rozpočet, ovšem pokud bych přepočítávala na hodnotu předmětů a papíru (nikoliv sběrovou), zisk by šel do hodně stokorun. Ne všichni vědí, co prodávají… A někteří se zbaví drobností, jen když to ubyde.

První máj jsem slavila patřičně, prací. Třídila jsem hadry, co půjdou na další zpracování a skládala na jedno místo ukázky ručních prací, mnohdy staletých. Taktéž mám uzavřeno. Připravuji dům na vyklizení jednoho pokoje, aby tam vznikl obývák. S knihovnou. Velkou. Což znamená přípravy v dalších místnostech, měla jsem toho přebírání večer vážně po krk.

Druhé svátky jsem zasvětila zahradě a také jsem si užila rodinky. Opékala jsem maso a pozorovala, jak mizí, zblajzlo se ho za odpoledne přes dvě kila. Vnouček si nás užíval a my jeho, bylo to skvělé. Ba i pampelišky jsem naškubala na „med“.  Po štrůdlech se jen zaprášilo, po dalším pečení a vaření také, provedla jsem velké převlékání postelí…

Jenom hejbat se je poněkud obtížné.  Tak tedy sedím a podávám zprávu o dění a možná přece jen dokončím povídku, která má termín 15.5. Dnes mi přijali článek do odborného časopisu – právě k onomu dění v sociální sféře. V neděli si vyžádali, dnes pochválili. Uvidíme. Až vyjde, taky ho sem šoupnu…

Chystám se opět do Prahy, na Svět knihy. V neděli dopoledne tam máme s Františkou přednášku. Prezentace jsou hotové, poslat nejdou, protože jsou veliké, dodělávám celkové přípravy. Protože obrázky jsou různé, naskakují mi také do další prezentace na Chotěboř. Radši jdu psát.

Je krásně! U nás stromy teprve postupně rozkvétají, je hnusno jen tak minimálně, aby se včely nebály lítat. Stromy šumí a jak postupně rozvíjejí další a další květy, u nás nějaká úroda přece jenom bude. Rybízu ažaž. Sice máme víc chladno, ale všeho s mírou.

Přeji dobré zprávy i vám. Pokud nejsou, dobře se rozhlédněte, ona se nějaká vyskytne, jen si ji uvědomit.

Anna Šochová

9. 5. 2017