Zachumelení

Zachumelení, to nejlépe odpovídá tomu, co se děje. Mám ráda to ticho, které násobí padající vločky. Ráda uklízím sníh, možná raději, než bych v něm chodila. Toho si užívám denně cestou na autobus nebo domů. Hezky za tmy, auta jezdí kolem různou rychlostí, vyhýbají se líp nebo hůř… proto radši sníh uklízím, hopkání do návějí mám jinak denně dost.

Svět vypadá příjemně uklizeně, vládne čistě bílá. Jako vždycky je tu nějaké „ale“. Pokud nerespektuji podmínky této proměny, může být osudová. Takže teple se obléct, obout, nelézt o samotě do pustiny, mít nějakou zálohu, umět si poradit. Je zima, můžeme prochladnout. Takže se hezky po příchodu zahřát, být v suchu.

Já jen, že jsem tuhle viděla chlápka, co se klepal jako sulc, bez čepice, očka červená jako králík, bílý jako smrt. Nízké boty, v nich jistě jen ponožky, džíny, lehká bunda, žádná šála, žádné rukavice a potom se ještě pochlubil, že má horečku. Což bylo vidět, na tom tátovi dvou děcek. Ale měl pod bundou svetr, říkal. Dneska statečný, zítra zápal plic a v součtu po pár letech poněkud kratší život, než si myslí, že by mohl mít. S tímhle přístupem.

Co mi dělá radost skoro denně, je knihobudka v Aši. Opravdu. Lidé sem sice občas odloží ptákovinu, ale i ta mizí. Drží se tu mišmaš všech žánrů, knihy osahané i velmi zánovní. Taky jsem tam dala pár kousků jednou čtených… Nejsem jediná. A taktéž jsem už domů propašovala kousek, co mne zaujal.

Líbí se mi tyto dny, líbí se mi jiskřící sníh a doufám, že mrazy vyštípou chřipkové viry. Teď si půjdu vymyslet ňaminu na svačinu zítra do práce. Pořád mám jeden dloužek, udělat si bilanci ve stylu co rok dal a vzal. Uvidíme, co všechno ještě dnes bude… Pohádku, na které jsem pracovala, už skoro mám. Ještě doladit, ale zatím tu nebude.

Přeju vám hodně odolnosti před viry, teplé nápoje, čerstvé ovoce a dobré lidi kolem.

Anna Šochová

8.ledna 2017