Ohlédnutí

Už je to týden…

Když jsem cestovala z Fénixconu minulou neděli, měla jsem trochu času na Florenci. Věděla jsem, že ten čas bude a tak jsem si zaběhla ještě na Masaryčku. Pánovi, co tam překrásně hrál na klavír, jsem dala snítku jmelí pro štěstí, protože mi ta skladba vehnala slzy do očí. A i kdyby ne, bylo úžasné, jak hudba hladila duše všech a pronikala až k tramvajím.

Koupila jsem si tam starý papír – letošní diář s mnoha stránkami, protože mi chybí nějaký poznámkovník na cesty, marná sláva. Za těch deset korun mám místa na poznámky spousty. Z nich právě nyní čerpám.

Potom jsem si smlsla na Pho polévce. Výbornou teď vaří přímo naproti starému vchodu na Florenc, přes ulici. Jmenuje se Hanoj. Malé, útulné, personál usměvavý a milý, polévka výborná. Zkusila jsem potomka, jestli se nefláká někde poblíž, že bych ho pozvala, leč fyzicky posiloval při stěhování kamaráda. Jím hůlkami a zaplaťpánbu, kdykoliv byl někdo z východní Asie poblíž, vypadalo to, že jím kulturně. Přece jenom nezvyk, ani desítku polévek takto baštěných jsem totiž ještě nepřekročila. Známkou kvality tohoto pidipodničku je, že sem chodí rodilí hůlkoví jedlíci.

Uvolnila se mi ta rýma, o níž jsem nic netušila a s vyhřátými útrobami jsem se mohla pustit do výše zmíněných poznámek mezi lidem čekajícím. Stanovila jsem si několik úkolů. Třeba pochválit polévku Pho, což mám splněno. Nebo napsat divnou pohádku, což činím – bude dlouhá.

Pochválit celý víkend. Setkala jsem se s Oldwomen, žasla nad krásnými tkanými přehozy, koberci, dečkami a vším, co si pod tím představujete. Byla v sobotu v Brně v takovém krcálku na Lidické. Jezdila jsem předtím kolem tramvají a marně bádala, kde by to mohlo být. Muselo se jít pěšmo, naproti Slovanu vlézt odvážně do průchodu, podle šipek do vnitrobloku a tam byla rozlehlá místnost, plná příležitostí. Mám dárečky, mám!

Moc doporučuji brněnské Výstaviště, kde prodává právě teď! Nebo internetový obchod Fleur, kde je fotek její práce víc, než dost. Kdo zaváhá… Mám krásný modrý kousek, prostíráníčko. Aspoň že pár starých hadříků do vzorníčku jsem jí konečně mohla předat.

Fénixcon sám je plný setkání a povídání. Tentokrát v hotelu Vista. Ano, mám tu záznam, že musím pochválit skutečně bavlněné, příjemné povlečení. Výbornou snídaní – švédský stůl, rychle doplňovaný. Zjistila jsem, že Jarek Mostecký ujíždí na melounech jakéhokoliv druhu. První den jsme galiu mlsali hlavně my dva. Janička Rečková vypadala naprosto skvěle, zářila jako hvězdička a Honza Kovanic byl klasicky rychlý jako motorová myš. Janička Richterová měla přednášku o duchovnu a zahradách, kterou jsem zcela prošvihla kvůli běhání po Brně, Petra Štarková mi ukázala, jak na případné internetové obchodování (na to ale musí být lepší expert, než moje maličkost). Stálice Břéťa Němeček, snad jediný letitý fan, co všechny zná a do psaní se nepouští, byl všude a stačil si popovídat snad se všemi. Hanina Veselá je krásná maminka-čekatelka a Jarda Houdek starostlivý budoucí taťka. Své nemoci a bolesti zahodili mnozí, jen aby tu byli a potěšili se s námi. Egon Čierny, Michael Bronec, Františka Vrbenská a další,

Křtily se knihy, vyhlašovaly soutěže. Na svět tedy přišla první část tetralogie „Žena se lvem“ i se slíbenou částí tarotů (mne najdete až v knize druhé) a také již dříve zmíněné „Bájné bytosti“, ve kterých zase vytahuju jednu z ašských pověstí a přetavuju po svém. Mimochodem, právě dnes jsem se dozvěděla o vázaném vydání Ašských pověstí a co nejdřív si ho pořídím.

No a co dělám teď? Chystám se na rychlý zeleninový oběd a porovnání kuchyně do svátečna. Také bych mohla něco upéct, když už je ten čas, mimo jiné to vždy krásně provoní dům. Když už jsem si vyčistila formičky…

Tak ať se i vám daří proplouvat dny s aurou těšení a pohody!

Anna Šochová

11.12.2016