Konečně zase tady

Páni, to nám to letí!

Ne, že bych se flákala někde v dáli u moře, ale užila jsem si během jednoho týdne Chotěboř, objela kus republiky, sbírala úryvky rodinné historie a jen tak mýrnyx týrnyx hodila profesní zkoušky. S odřenýma ušima, ale udělala. Já se totiž šprtala jenom na jednu, tu druhou jsem myslela, že budu mít později. V práci mne potom čekala hora nashromážděného, ještě se s tím potýkám. A to mám v plánu další dovolenou!

O třešně se nám postarali ptáci, o slimejše musím jen já sama. Chci o tom popovídat obšírněji. Zrají maliny a už bude i angrešt, vrhnu se na něj zítra. Z rybízu jsem už udělala cosi na zub, mírně sladkého.

Pořád potkávám spoustu obětavých, laskavých lidí a tak vidím, že to s člověčenstvím v naší zemi není zas tak špatné, jak by se podle nenávistných projevů na internetu zdálo. Život je holt trochu jiný.

Přeji všem drobné radosti, které pozvednou náladu i v době, kdy si člověk připadá jako Atlas. Přeji všem velké radosti, které překvapí až zaskočí, protože jsou nečekané a vítr je přifoukne z různých stran.

Přeji všem podporu tam, kde to vypadá, že kloužete do neznáma.

Já za tyhle tři oblasti pokorně děkuju každý den všem andělíčkům strážným, co mi občas posílají dobří lidé, když mají tušení, že bych je potřebovala. Byla bych moc ráda, kdybych to uměla stejně dobře a včas jako oni.

Anna Šochová

27.7.2016