Jarování

Po teplu mráz

plazí se zas

jenže nás

nespálí.

Už ne!

Jen tenhle týden a ke všemu jen tak olízne, ta letošní zima, co si ani pořádně nezkusila být arktickou. Kdo pláče a stýská si za přísliby tepla, jen ať si vzpomene, jak často bývalo teplo v únoru. A potom hrr a byla zima zpátky. Proto nesmutněte, chvilku ještě vydržíme.

Protože jsem vyrazila mezi lidi, dostalo se mi milých chvil, kdy jsem byla tázána, kde ještě  jsem k přečtení.  Takže milí kamarádi, známí a přátelé, přesně tady leccos najdete, od zábavy až po trochu toho poučení, mudrování nad světem a rad.  Jinak nemám vedle v odkazech „romány zdarma“ jen tak. Je tam(vedle děl mnoha dobrých autorů) i sbírka pohádek a sbírka hororů z Ašska. Pozor, je tam i jinde nezveřejněný román Poslední prolínač.

S odkazem na další e-knihu zdánlivě pořád otravuju ( http://www.palmknihy.cz/web/kniha/az-sroste-kamen-3078.htm ), jenže to není samoúčelné – je na Palmknihách, kde jsou knížek mraky a nemá teď vlastně jinou reklamu. Takže informuji ty, co přijdou a chtěli  by ode mne číst víc.

Pokračuje i blog Julky (taky máte odkaz vedle) a tím pádem, ač se to někomu může zdát troufalé, vás provádí dny  a zážitky Julky v dalším díle. Nevzdávám se sice vydání knižního-klasicky tištěného, ale čekat na něj s rukama v klíně nebudu, protože to dá ještě nějakou práci. A život přece pokračuje. Hm, mám docela dilema, na blog chodí i lidi, co drží palce „skutečné“ holcejulce a já nevím, nakolik a kdy a jak udělat nějaký comming out. Má-li tam vůbec být.

Dnes nebudu končit tak úplně optimisticky, jak by se slušelo. Chci totiž pomyslet na Martina Koutného, skvělého dlouholetého koordinátora Ceny Karla Čapka, jehož kritického úsudku (/a přátelství) si moc vážím. Ne, nevymlátil se na dálnici, byl zraněn v boji za zdravou stravu zvířat. Vysypaly se na něj tuny siláže a i když se už pochechtává zmínkám o hezkých sestřičkách, teprve 18.3. bude mít kontrolu a zjistí, jak srůstá.

Držme, prosím, společně palce kolegyni spisovatelce Janě Rečkové, a to rovnou ze dvou důvodů. Jednak aby se odhodlala vzít si neschopenku a aspoň si odpočinula, když už je vysílená až do morku kostí. A za druhé, aby výsledek vyšetření, který přesně určí stav její nemoci – a potvrdí nebo vyvrátí nepěkné jméno – byl víc nadějí, než ortelem.

Vlastně přece jenom nějakou dobrou zprávu ze světa mám. Pevnost, jak jsem ji už oplakávala, najednou vyskočila a stojí pevně na nohách. Redakce ji prostě odkoupila a bude dělat podle svého. Pokud tedy přejete Pevnosti něco dobrého – prostě si ji kupte. Nebo předplaťte. I knížky jako příbal budou pokračovat!

Anna Šochová

11.března 2013